Grafitové tužky se používají v kanceláři, ve škole , ale i ve volném čase. Tvrdost tuhy řeší nejčastěji školáci, tužku s označením 1B, 2HB používají na kreslení a psaní a tužku 3H na rýsování. Ale proč to tak je? Jak se určuje tvrdost tuhy:
Tužka je tvořena tuhou v dřevěném obalu. Tuha se skládá z grafitu a jílu - grafit zajišťuje barevnou stopu a jíl tuhu zpevňuje. Podle množství jílu a grafitu se určuje tvrdost tužky. Čím více grafitu, tím je tuha měkčí, lépe se s ní kreslí . Naopak tuhy s větším obsahem jílu jsou tvrdší a přesnější, proto se používají na rýsování.
Při rozlišování měkkosti tuh nám pomáhá evropské značení – číslice 1 až 10 a písmena H (z anglického hard – tvrdý), B (black – černý) a F (firm – pevný). Písmeno F (a také přechodové označení HB) stojí ve středu tvrdosti; čím měkčí (a také tmavší) tužka je, tím vyšší má číslo ve spojení s písmenem B (9B je samotný přírodní grafit). Nejtvrdší (a nejsvětlejší) tužka má oproti tomu označení 10H.
Zajímavostí je, že systém číselno-písmenného označování tužek vychází z tzv. gradační škály známé firmy Koh-i-noor Hardtmuth, která s její pomocí jako první na světě rozlišovala stupně tvrdosti tuh. Zkratka HB vyražená na tužkách označuje výrobce Hardtmuth-Budweiss, tj. H = Hardtmuth, B = Budweiss/Budějovice a F vychází ze jména Franz Hardtmuth, což byl vynálezce technologie výroby různé tvrdosti tuh. 1 B 2 HB 3 H
V obchodech můžete také narazit na označení tužek 1, 2 a 3, jde o tři nejpoužívanější tuhy pro školáky. Tužka č. 1 odpovídá tuze B, tužka č. 2 tuze HB a č. 3 označuje tuhu H. Jednička a dvojka jsou určeny na psaní a kreslení, trojka je „rýsovací“ tužkou.
.jpg)
Fotka od Uwe Baumann z Pixabay